Malá Víska a okolí aneb jak jsem se naučil plavat
Panička mě vzala na další super výlet. Jeli jsme za jejíma rodičema na chalupu na Malou Vísku. Všude kolem jsou tam lesy a potoky, takže je to pro mě takový malý ráj na Zemi.
Cesta tam mě moc nebavila, jeli jsme nějak podezřele dlouho, ale stála za to. Na procházku s námi šli nejen paniččiny rodiče – můj „psí děda a psí babička“ ale i jejich 2 fenky Rexa (kříženka kokršpaněla a knírače) a Babeta (bikin =višínek + „king“). Napřed jsme šli po takové veliké louce, kde se dalo parádně běhat.
A hned po tom jsme vešli do lesa, kde bylo spousta zajímavých pachů a stromů k označkování. No co Vám budu povídat činil jsem se. Asi po půl hodině chůze jsme dorazili k potoku, který vytéká z velké přehrady. To bylo něco pro mě a pro Rexu. Oba máme vodu moc rádi a tak jsme se pěkně rochnili a lovili klacky a šišky.
To jsem ještě ale nevěděl, že hned kousíček je právě ta veliká přehrada.
Panička mi do vody házela klacíky, ale mně se pro ně napřed moc nechtělo a natahoval jsem se seč to šlo, abych se moc nenamočil.
Nakonec jsem tam ale stejně hupsnul a to bylo překvapení, když jsem pod tlapkami necítil pevné dno, ale jen vodu. Začal jsem kolem sebe šíleně máchat packami, abych se z té šlamastiky nějak dostal. Najednou jsem ale zjistil, že zběsilé pádlování packami mě drží nad vodou a že je to vl. super. Potom už jsem na paničku pořád dorážel, aby mi házela klacky a moc mě bavilo pro ně plavat. Ze začátku se mi sice panička se svou maminkou smály, že mi ta čubička moc nejde, ale uznejte sami, jak mi má jít nějaká čubička, já jsem přece pejsek!!! Svůj plavecký styl jsem během pár pokusů vylepšil téměř k dokonalosti a panička mě na konec moc pochválila, jak krásně jsem se naučil plavat. Teda kdybych věděl, že je to takové žůžo plaval bych už dávno.
Od přehrady jsme šli ještě kus dál do takového kopce až k velkému krmelci, kde jsme dokonce zahlédli i pár muflonů. Na „vrcholu“ kopce byla svačinka, panička se se mnou rozdělila o čokoládovou sušenku, já vím že čokoládu a sladký jinak nesmím, ale panička říkala, že to mám jako odměnu za to plavání.
Cesta zpátky byla taky fajn, byl jsem se ještě jednou vycachtat v přehradě.
Panička mě po tom ale připla na vodítko – prý abych se zas nezašpinil L. Na cestě jsme pak potkali takové veliké a divně páchnoucí zvíře, na kterém jel nějaký pán. Panička říkala, že to je kůň a že k němu nesmím čuchat ani štěkat, že by se mohl polekat. To je mi tedy pěkné zvíře, je tak veliké a bálo by se takového „malého“ a hodného pejska jako jsem já.
Na chalupu jsme došli všichni pěkně utahaní, dostal jsem baštit granule, nad kterými jsem ráno ohrnoval nos a ,musím říct, že mi přišli vhod. Pak už jen vím že jsem si lehnul v kuchyni pod stůl a spal jsem, dokud panička nezavelela k odjezdu domů.
